Toto je příběh velkolepého neúspěchu.
V roce 1942 nabízel Ford několik modelů Lincoln a Mercury s novým typem automatické převodovky nazvaným Liquamatic, ale společnost ji rychle stáhla z trhu. Toto je příběh velkolepého neúspěchu.
Dnes to zní nepravděpodobně, ale Ford v roce 1942 skutečně nabízel automatickou převodovku jako příplatkovou výbavu pro modely Mercury a Lincoln. Dnes se o tomto systému neví téměř nic, především proto, že jej společnost stáhla z trhu téměř okamžitě po uvedení a každá objednaná jednotka Liquamatic byla odeslána zpět do továrny.
Liquamatic vycházela z běžné třístupňové manuální převodovky se spojkovým pedálem, ale přidávala několik důležitých součástí. Nejprve byla na setrvačníku před sestavou spojky namontována hydrodynamická spojka. Zapojovala se při startování motoru, zastavení vozidla a při řazení, aniž bylo nutné použít spojku. Na pravou stranu převodovky byla přidána druhá páka, která umožňovala elektricky řízenému podtlakovému servomechanismu řadit mezi druhým a třetím převodovým stupněm.
S převodovkou Liquamatic mohl řidič používat spojkový pedál a ručně řadit první, druhý a třetí stupeň. Případně mohl nechat zařazený třetí stupeň a umožnit převodovce pracovat automaticky. Kvůli prokluzu hydrodynamické spojky a rozjezdu na druhý stupeň bylo zrychlení v automatickém režimu, mírně řečeno, vlažné.
Toto schéma převodovky Lincoln Liquamatic lépe ukazuje, jak systém fungoval. Při rychlosti 19,3 km/h (12 mph) servomechanismus poháněný podtlakem v sacím potrubí motoru a řízený elektrickým regulátorem a solenoidem automaticky přeřadil z druhého na třetí stupeň. Nechyběl ani spínač kickdownu ovládaný plynovým pedálem, který umožňoval podřazení z třetího na druhý stupeň při rychlostech pod 56,3 km/h (35 mph).
Převodovka Lincoln Liquamatic zahrnovala také běžný rychloběh, jak je vidět výše. Zapínal se při rychlostech od 37 km/h (23 mph) na kterémkoli dopředném převodovém stupni, řidič jej však mohl vypnout spínačem na přístrojové desce. Přestože tato ilustrace z opravárenské příručky z roku 1946 zobrazuje systém Liquamatic z let 1941–1942, zdá se, že tato poměrně drahá příplatková výbava za 189 dolarů byla nabízena pouze pro rok 1942. Obě jednotky dodávala společnost Detroit Gear, divize Borg-Warner.
Protože jednodílný blok motoru Ford V8 vyžadoval speciální odlitek pro umístění hydrodynamické spojky, byla převodovka Liquamatic přibližně o 10,2 cm (4 palce) delší než standardní třístupňová manuální převodovka. Chladič se proto musel posunout, aby pro ni vzniklo místo. Z přibližně 23 000 vozů Mercury vyrobených pro rok 1942 bylo údajně jen 744 vybaveno převodovkou Liquamatic. Podle některých zpráv tento systém dostalo pouhých osm vozů Lincoln.
Přesné důvody stažení zůstávají nejasné, ačkoli jedním z faktorů byly pravděpodobně slabé výkony systému. Ať už byly problémy jakékoli, byly natolik závažné, že prodejci dostali pokyn okamžitě nahradit jednotky Liquamatic ve vozech zákazníků běžnými manuálními převodovkami. Motory a převodovky Liquamatic se poté měly zabalit a odeslat zpět do továrny.
Jeden prodejce vozů Mercury v Minnesotě však svou jednotku Liquamatic do Dearbornu nikdy nevrátil. Byla objevena v roce 1971 a dnes je vystavena v Early Ford V-8 Museum; právě ji zachycují barevné fotografie výše. Odborníci se domnívají, že může jít o jedinou dochovanou převodovku Mercury Liquamatic.
Ford Motor Company začala znovu vyrábět vlastní automatickou převodovku až v roce 1951.