Buick po celá desetiletí používal zapamatovatelné reklamní slogany, označení „Turbine Drive“ z roku 1960 však mělo překvapivé vysvětlení.
Ne, vozy Buick z roku 1960 nebyly vybaveny motory s plynovou turbínou. Název “Turbine Drive” ale měl svůj účel a příběh, který za ním stojí, stojí za prozkoumání.
V průběhu let Buick ve své reklamě používal řadu zapamatovatelných slov a obratů. Názvy jako Fireball 8 a Dynaflash zůstávají součástí historie značky, stejně jako slavný slogan: “Až se budou vyrábět lepší automobily, bude je vyrábět Buick.” A kdo by mohl zapomenout na otázku: “Nechtěli byste ve skutečnosti raději Buick?”
Snad nejzajímavější formulace se objevila v roce 1960, kdy reklamní materiály značky Buick popisovaly prakticky celou modelovou řadu jako “Buicky s Turbine Drive”. Společnost nenaznačovala, že její vozy mají motory s plynovou turbínou. Autoři reklamních textů odkazovali na automatickou převodovku.
Do roku 1959 Buick u své automatické převodovky GM opustil obchodní název Dynaflow ve prospěch označení Twin Turbine. Namísto běžných planetových soukolí pro násobení točivého momentu při zrychlování používala převodovka hydrodynamický měnič točivého momentu.
Název Twin Turbine odkazoval na dvě turbíny uvnitř měniče točivého momentu, což byla konstrukce zavedená u převodovky Dynaflow v roce 1953. V roce 1958 Buick nabízel také převodovku Flight Pitch Dynaflow, známější jako Triple Turbine. Přetrvávající problémy se však ukázaly jako obtížně řešitelné a výroba skončila v roce 1959.
V roce 1960 posunul Buick tuto strategii pojmenování ještě dál a v reklamě výrazně zdůrazňoval, že celá jeho modelová řada nabízí “Turbine Drive”. Název Dynaflow už přinášel výhody i nevýhody a nakonec byl vnímán jako marketingová přítěž.
Typickému majiteli Buicku, který zrychloval pozvolna, poskytovala převodovka Dynaflow mimořádně plynulý chod bez znatelného řazení. Při požadavku na výraznější zrychlení však mohl zážitek připomínat moderní převodovku s plynule měnitelným převodem (CVT), s pocitem nesouladu mezi otáčkami motoru a rychlostí jízdy. V kombinaci s obecně nepříliš svižným zrychlením vyneslo toto chování převodovce nelichotivé přezdívky “Dynaslow” a “Dynaslush”. Obě se mezi automobilovými nadšenci staly známými výrazy, téměř stejně rozpoznatelnými jako samotný název Dynaflow.
To neznamená, že Dynaflow, známá také jako Twin Turbine nebo Turbine Drive, byla neúspěchem. Většina majitelů Buicků s ní byla naprosto spokojena. Převodovka prokázala spolehlivost v milionech vozů a přibližně 99,4 % kupujících vozů Buick si v roce 1960 zvolilo tento nekonvenční automat.
Mělo to však háček: jedinou alternativou byla manuální převodovka. Je zajímavé zamyslet se nad tím, co by si zákazníci vybrali, kdyby Buick vedle Turbine Drive nabízel i konvenčnější automatickou převodovku Hydra-Matic od GM.
Z různých důvodů prodeje Buicku v roce 1960 nadále klesaly a dosáhly necelých 254 000 vozů. To představovalo zhruba třetinu prodejů divize během přelomového modelového roku 1955, kdy Buick jen těsně unikl vypadnutí z první desítky automobilových výrobců v odvětví.
Název Turbine Drive se napříč modelovou řadou Buick objevoval pouze jeden rok, ačkoli samotná převodovka toto označení nesla až do roku 1964. Buick poté přešel na koncernovou převodovku GM Turbo-Hydramatic, kterou prodával pod názvem Super Turbine 400.