Malý chlapec zahlédl u obchodu vousatého motorkáře — to, co následovalo, připomínalo vánoční zázrak

V pátek jsem zajel do velkého obchodního domu nakoupit zásoby potravin. Všiml jsem si volného parkovacího místa hned vedle naprosto úžasného Harleye.

Zaparkoval jsem, vystoupil a začal motorku obdivovat. Takové motocykly jsem měl vždycky rád.

Nedaleko nakládala rodina nákup do auta: maminka, tatínek a malý chlapec, kterému mohlo být tak pět let.

Pak přišel majitel Harleye.

Vypadal přesně jako typický motorkář. Kožené kalhoty, kovbojské boty, kožená vesta na holé hrudi, na jednom předloktí tetování ZZ Top a na druhém AC/DC.

A pak tu byly jeho vlasy.

Obrovská hříva sněhobílých kudrn a stejně bílý plnovous, který mu sahal skoro až k břichu.

Vypadal jako kříženec kytaristy ZZ Top a Santy Clause na motorce.

Chlapec najednou vykřikl:

„Mami, podívej! Santa Claus!“

Jeho maminka se usmála a řekla mu:

„Ne, zlatíčko. To je motorkář.“

Chlapec začal špulit spodní ret.

V tu chvíli se k němu motorkář otočil a promluvil hlubokým, naprosto vážným hlasem.

„Ve skutečnosti jsem Santa Claus.“

Chlapec se na něj podíval.

„Kde máš červený kabát? A proč jezdíš na motorce?“

„Je léto. Mám dovolenou. Trochu se projíždím a kontroluji děti, abych viděl, kdo je hodný a kdo ne. Díky tomu budu vědět, kdo dostane o Vánocích dárky a kdo ne. A na motorce jezdím proto, že sobi mají taky dovolenou. Pasou se a nabírají síly. Až přijde zima, budou mít spoustu práce.“

Chlapec se na chvíli zamyslel.

„Kde je paní Clausová?“

„Je na jihu. Tráví dovolenou v Turecku.“

„Neroztaje tam?“

„Ne. To je jen součást příběhu. My v horku netajeme.“

Pak motorkář otevřel jednu z postranních brašen na motorce.

Byla plná malých plyšových králíčků.

Jednoho vytáhl a podal ho chlapci.

„Buď hodný, poslouchej maminku a tatínka a o Vánocích dostaneš opravdu krásný dárek.“

Chlapec vypadal, že se každou chvíli rozpláče štěstím.

Motorkář se pak otočil ke mně, mrkl a tiše zašeptal:

„Dneska už třetí.“

Nasedl na motorku a pomalu odjel.

Maminka se usmívala. Tatínek se usmíval. Chlapec objímal svého plyšového králíčka.

Vzhlédl jsem ke slunci a pomyslel si:

„Život je vážně nádherný.“